Grandhotel Atlantis


Slide 1
Slide 2
Slide 3
Slide 4
Slide 5
Slide 6
Slide 7
Slide 8
Slide 9
Slide 10
Slide 11
Slide 12
Slide 13
Slide 14
Slide 15
Slide 16
Slide 17
Slide 18
Slide 19
Slide 20
Slide 21
Slide 22
Slide 23
Slide 24
Slide 25
Slide 26
Slide 27
Slide 28
Slide 29
Slide 30
Slide 31
Slide 32
Slide 33
Slide 34
Slide 35
Slide 36
Slide 37
Slide 38
Slide 39
Slide 40
Slide 41
Slide 42
Slide 43
Slide 44
Slide 45
Slide 46
Slide 47
Slide 48
Slide 49
Slide 50
Slide 51
Slide 52

_

Občas vedou k objevení krásného místa poměrně přízemní okolnosti. To si takhle zastavíte u lesa, protože některé potřeby nelze ignorovat. A tak se stalo, že radost z úlevy vystřídala radost z nového objevu. Neznámý hotel se schovával za stromy a my se na něj šli podívat zblízka. „Ze všeho nejdříve rozlehlou budovu obejdeme,“ zní návrh, na kterém se shodujeme. Chceme zjistit, zda je hotel opravdu nevyužívaný a jestli se dá nějak dostat dovnitř. Často se stává, že znám opuštěná místa z fotografií ostatních objevitelů, ale tohle místo je jedno velké neprobádané tajemství. Nevíme, co se skrývá za zdmi, což je nejlákavější. Ale také nejriskantnější. Proto napoprvé hotel jen obcházíme a přestože nalézáme vlez dovnitř, nejdeme tam. Jsme opatrní a chceme s vrátit až o několik týdnů později. Jen s odstupem času můžeme nejlépe zjistit, jestli se něco změní anebo nám v průzkumu nic nebrání.

Den po den mi v hlavě vrtá myšlenka co je asi uvnitř. Internet žádné aktuální fotky nenabízí a to je trochu znepokojivé. Většina míst se dá dohledat a tenhle hotel jako by snad ani neexistoval. Dostat se dovnitř je tak lákavé. Pár týdnů naštěstí uplyne rychle a my se vracíme zpět. Nic se nezměnilo a tak jdeme nejkratší cestou k rozbitému oknu, které jsme si předem vytipovali. Hned, jak jsme uvnitř, opouští mě veškeré obavy. Hotel využívaný rozhodně není a hlídaný už vůbec ne. Můžeme tu být celý den a nikdo o nás nebude vědět. Nejdříve se ocitáme ve společenském sále, který vyzařuje tu správnou atmosférou – takovou, co mám na opuštěných místech nejraději. Oloupaná omítka kreslí obrazce na zdech, rozbité lustry visí z posledních sil a zatékající voda vytváří ideální podmínky pro rostliny. Parkety neleží v rovině, ale tvoří malá pohoří a pod každým krokem zavrzají. Dostáváme se do vstupní haly. Na jedné straně jsou hlavní vchodové dveře, kterými od 90. let neprošel jediný host. Naproti je recepce a schody vedoucích dalších pater, kde se bývalí hosté ubytovávali.

Chvíli brouzdám po tichých chodbách a už se přestávám orientovat. V jednu chvíli procházím společenským sálem, o něco později jsem v jídelně, pak se ocitám v prostorách, které umožňují přístup do jednotlivých pokojů zdobenými mechem či kapradím a když už si myslím, že jsem prošla všechno, objevuji moderní přístavbu. Přístavba není tak pěkná, jako původní část z 19. století, přesto ji procházím. Ve strohých pokojích se toho mnoho nezachovalo a některé jsou poznamenány požárem. Sice jsem naprosto ztracena a nevím, kudy jsem přišla natož kam jdu, ale jistota je vždy jít dolů. Sklep většinou propojuje celou budovu, takže se nedá příliš zabloudit.

Od sklepních prostor si nikdy moc neslibuji a o to víc mě hotel překvapil. V šeru rozpoznávám cedulku s německy psaným nápisem Bazén. Jdu po směru šipky a očekávám malý bazének, vhodný spíše pro válení se ve vodě, než k aktivnímu plavání. Mýlit se lidské a přede mnou se rozprostírá veliký prostor s rozlehlým bazénem a zdobenými zdmi. Na dně se povaluje záchranný kruh. Celé podzemní prostory byly zařízeny pro maximální komfort hostů. Nachází se zde sauna, relaxační prostory, kadeřnictví i bar s kulečníkem. Přes podzemní prostory se mi opět daří dostat do původní části hotelu a dojít zpět k recepci. Za ní se nachází poslední překvapení. Schody směřující dolů mě vedou do restaurace. Dřevěné stoly i židle v zatuhlém a vlhkém prostředí porostly plísní. Sluneční paprsky ani čerstvý vzduch se sem nedostane a tak tu restaurace plesniví úplně jiným stylem, než zbytek hotelu.

Jsme jedinými hosty a celý hotel je jen náš. Přesto se nechceme ubytovat a když se začíná stmívat, tak plní nových zážitků odcházíme.

_

_____________________________________________________________________________________________________________________________________________

Fotografie podléhají autorským právům a nesmí být jakkoliv použity bez souhlasu autora a bez uvedení odkazu www.opustenamista.cz

_