Kostel Nejsvětější trojice


Slide 1
Slide 2
Slide 3
Slide 4
Slide 5
Slide 6
Slide 7
Slide 8
Slide 9
Slide 10
Slide 11
Slide 12
Slide 13
Slide 14
Slide 15
Slide 16
Slide 17
Slide 18
Slide 19
Slide 20
Slide 21
Slide 22
Slide 23
Slide 24
Slide 25
Slide 26
Slide 27
Slide 28
Slide 29
Slide 30
Slide 31
Slide 32
Slide 33
Slide 34
Slide 35
Slide 36
Slide 37
Slide 38
Slide 39
Slide 40
Slide 41
Slide 42
Slide 43
Slide 44
Slide 45
Slide 46
Slide 47
Slide 48
Slide 49
Slide 50
Slide 51

_

Pověst vypráví, že v době třicetileté války táhli krajem Švédi. Před jejich útokem bránila území císařská vojska a to právě na místě, kde se dnes nachází kostel. Velitel jedné noci uslyšel kokrhat kohouta. Tento zvuk v neobvyklou hodinu bral jako varování a tak vyhlásil bojovou pohotovost. Švédové o chvíli později zaútočili, ale císařská vojska byla připravená útok odvrátit a donutit nepřítele k ústupu. Na upomínku slavného vítězství vybudovali kostel, jehož věžičku hrdě zdobil plechový kohoutek. Hleděl do kraje až do 20. století, kdy byl při opravě střechy odstraněn společně s věžičkou, které hrozil pád.

_

Ušlapaná cestička, obehnaná vysokou trávou, nás vede na vrchol kopce k raně baroknímu kostelu a přilehlému hřbitovu. Na první pohled nás upoutá neobvyklé architektonické pojetí, loď kostela je oddělená od věže se zvonicí. Stavba pochází z poloviny 17. století od stavitele italského původu Bernarda Spineta a dokončena byla v průběhu 18. století.

Uvnitř je šero a ticho. Těžké dveře a mohutné zdivo nás chrání od studeného větru, který je za okny. Při pohledu vzhůru se tají dech, lunetová klenba je zdobená krásnými freskovými malbami a štukovou ornamentikou. Ale celá výzdoba má vady na kráse – hluboké pukliny a trhliny, které se linou napříč stropem a po zdech. Objevily se v 19. století a i přes veškerou snahu se nedaří narušenou statiku opravit. Právě ta je důvodem, proč lidé kostel opustili. Ale nezapomněli na něj. Kostel je spolu se zvonicí, hřbitovní kaplí, ohradní zdí a hřbitovem od roku 1958 kulturní památkou a probíhají snahy o záchranu.

Většina opuštěných míst ve mně dokáže vzbudit smysl pro krásu i přes svou zničenost – anebo možná právě díky ní. Ani tahle stavba není výjimkou. Pokaždé, když si na kostel vzpomenu, tak vše kolem mě je ozářené zvláštní nostalgií a i nejšedivější dny se stávají krásnými.

_

_____________________________________________________________________________________________________________________________________________

Fotografie podléhají autorským právům a nesmí být jakkoliv použity bez souhlasu autora a bez uvedení odkazu www.opustenamista.cz

_