Ubytovna Lohengrin


Slide 1
Slide 2
Slide 3
Slide 4
Slide 5
Slide 6
Slide 7
Slide 8
Slide 9
Slide 10
Slide 11
Slide 12
Slide 13
Slide 14
Slide 15
Slide 16
Slide 17
Slide 18
Slide 19
Slide 20
Slide 21
Slide 22
Slide 23
Slide 24
Slide 25
Slide 26
Slide 27
Slide 28
Slide 29
Slide 30
Slide 31
Slide 32
Slide 33
Slide 34
Slide 35
Slide 36
Slide 37
Slide 38
Slide 39
Slide 40
Slide 41
Slide 42
Slide 43
Slide 44
Slide 45
Slide 46
Slide 47
Slide 48
Slide 49
Slide 50
Slide 51
Slide 52
Slide 53

_

Zdánlivě nepřístupná stavba bývalé ubytovny stojí na konci jedné z postranních ulic lázeňského města. Většina místností je vyklizená a není poznat kdo a jak zde žil. Osudy lidí odešly společně se svými tvůrci. Avšak na konci tmavé chodby nacházíme pootevřené dveře a za nimi byt, ve kterém je dosud uchovaný příběh dvou lidí.

Pootevřené dveře vedou do kuchyně, jejíž zašlé lino je poseto starými dopisy. Z nich se dá vyčíst první informace o majitelích a ze čtyř stěn se náhle stává místo, které kdysi nazývali domovem. Adresátem je nejčastěji paní Heda, která si uchovávala dopisy a pohledy od svých přátel i příbuzných. Přátelské řádky přináší zprávy o mnoha již neaktuálních událostech a přáních. Kuchyně je dosud plně vybavená a tak je tu kromě dopisů možné najít i zaprášené skleničky, omlácené hrnce, dlouho nepoužívané kastroly, zpřeházené příbory, starý dřez a další vybavení, které kdysi prošlo starostlivýma rukama majitelky.

V obývacím pokoji si nejprve všímám fotoalba na malém stolku. Fotografie zachycují vzácné momenty ze svatby, výletů a různých shledání. Muž, který je na černobílých fotkách vedle paní Hedy, je pan Jaroslav. Jeho příběh se začíná odvíjet ve chvíli, kdy mě zaujme knihovna plná odborných publikací o fotografii. U jedné z knih se nachází průkaz členství ve svazu fotografů. Jeho majitelem byl pan Jaroslav. Při bližším prozkoumání místnosti je znatelná jeho vášeň k fotografování. Kromě všudypřítomných snímků je možné narazit i na velký počet diapozitivů, filmů, vybavení do temné komory a sušičky fotopapírů. Je tu i mnoho alb obsahujících portréty, umělecké fotografie a různé momentky. Podle prvoplánového a mylného úsudku jsem se domnívala, že jeho zaměstnání bylo právě v tomto oboru.

Poslední místností je ložnice. Skříně jsou dosud plné složeného prádla a je tu další knihovna se zajímavými knižními tituly. Skříňka pod knihovnou odhaluje pokračování příběhu pana Jaroslava. Nejen z fotografií ze školních let, které vznikly na vyšší průmyslové škole pilařské, ale i podle pracovního hodnocení z dřevařských závodů se dá usuzovat, že fotografování bylo jen jeho koníčkem. Dlouhá léta pracoval na pile.

Pod krásně zdobeným stropem, s dosud nezničeným lustrem, se povalují zapomenuté vzpomínky. Knihy, časopisy, gramofonové desky, staré kazety, rozházené oblečení, různé bytové doplňky a velmi sešlé vánoční cukroví položené na gauči, jehož potahy mají nejlepší léta za sebou – to vše tu zanechali napospas času a zlodějům. Data narození pana Jaroslava i paní Hedy, uvedená na jednom z dokumentů, napovídají, že tento byt byl jejich posledním společným domovem.

_

_____________________________________________________________________________________________________________________________________________

Fotografie podléhají autorským právům a nesmí být jakkoliv použity bez souhlasu autora a bez uvedení odkazu www.opustenamista.cz

_