Vila Dr. K.


Slide 1
Slide 2
Slide 3
Slide 4
Slide 5
Slide 6
Slide 7
Slide 8
Slide 9
Slide 10
Slide 11
Slide 12
Slide 13
Slide 14
Slide 15
Slide 16
Slide 17
Slide 18
Slide 19
Slide 20
Slide 21
Slide 22
Slide 23
Slide 24
Slide 25
Slide 26
Slide 27
Slide 28
Slide 29
Slide 30
Slide 31
Slide 32
Slide 33
Slide 34
Slide 35
Slide 36
Slide 37
Slide 38
Slide 39
Slide 40
Slide 41
Slide 42
Slide 43
Slide 44
Slide 45
Slide 46
Slide 47
Slide 48

_

Pospícháme po vyšlapané cestičce v přerostlé trávě, vedoucí kolem vily situované v srdci lázeňského města. Jediná překážka mezi okolním světem a zahradou byla v podobě nevelkého plotu, který jsme bez větších obtíží přelezli. Vtíravý pocit nejistoty, zda nás někdo neviděl, mě opouští hned jak jsme uvnitř. Čas plyne jinak, v místnostech je ticho, vládne tu nostalgie a tajemná atmosféra, jakou umí vytvořit jen lidmi zapomenuté budovy. Procházím společenskou místností okolo zaprášeného klavíru, z jehož kláves by se dosud daly vyloudit tóny, a nacházím cestu do horních pater. Dlouho nepoužívané schodiště vydává zvuky pod každým krokem a občas zavadím bundou o odlepené červené tapety na okolních zdech.

Jako první nahlížím do ložnice. Knihy, fotografie, dopisy, přání k narozeninám a Vánocům, vše je rozházené na podlaze. Mezi osobními věcmi se válí oblečení z otevřené skříně. Na zarámované fotce, visící u postele, jsou vyobrazeni majitelé vily. Dívají se upřeným a zvídavým pohledem. Další pokoje jsou v podobném stavu jako ložnice. Většina věcí, z nichž má každá za sebou nějaký příběh a někomu patřily, jsou zničené… Procházím se mezi zdmi více než dvacet let opuštěné vily, ticho a klid narušuji cvakáním foťáku a snažím se za sebou zanechat co nejméně stop.

V mezipatře vede chodbička na jejímž konci jsou tři dveře. První vedou do koupelny, kde jsou stále zachovalé lahvičky od krémů, parfémů a načatá zubní pasta. Za dalšími je velká ložnice, nad postelí se odlepuje tapeta a věci ze skříní jsou ukradené nebo poházené všude okolo. Třetí vedou do místnosti pro hosty. Na rozestlaném gauči leží kouzelnická sada a v protějším koutě je věšák a křeslo, přes které jsou přehozené šaty.

Z obytných částí vily je možné dojít do knihovny a ordinace. Knihovna je plná vzácných knih věnujících se různým společenským vědám a umění. Každá vzácnější kniha je opatřena osobním Ex libris doktora K. – tedy značkou se jménem a znakem vlastníka. Mezi knihami je možné najít i dosud neodeslaná úmrtní oznámení k jejichž obsahu se vrátím později. V soukromé urologické ordinaci je možné objevit mnoho lahviček s léky, nádob s různým obsahem (třeba s orgány naloženými v lihu), kartotéku sdělující jména pacientů, urologické křeslo se světlem a lékařské nástroje. Ordinace, do které nedopadá příliš světla, působí v prázdné vile znepokojivým dojmem.

O majitelích vily koluje mnoho historek a často není lehké rozeznat pravdu od fámy. Jedno ale mají společné, příběh začíná setkáním mladého doktora K. a jeho budoucí manželky. Hledal hospodyni, která by byla schopná starat se nejen o prostory krásné vily, ale zastat i práci v urologické ordinaci v přízemí. Hospodyni našel a později, na radu svých rodičů, si ji po třech měsících vzal. Měli syna, který šel v profesních šlépějích svého otce – lékaře. Údajně měli i dceru, která spáchala sebevraždu. Pokračování příběhu má mnoho různých variant, jedna z nich vypráví, že celá rodina zemřela při autonehodě. Jinde je psáno, že při autonehodě zemřel pouze doktor K. ve velmi mladém věku. Na úmrtních listech v knihovně je ale uvedený skutečný věk úmrtí: „Pán, pod jehož ochranou jsem žil 78 let, mě vzal do svých otcovských rukou“. Příčinu smrti jsem však nevyčetla. Další řádky obsahují pouze jména příbuzných, informace o smutečním obřadu a větu, ve volném překladu znějící: „Náš milující otec, dědeček a bratr odešel naprosto nečekaně. jeho moudrost, dobro a veselost nám bude navždy chybět. Jeho žena se dožila více než sta let a bydlela ve vile dokud ji ve stáří nezastihla vážná nemoc, kvůli které se musela uchýlit do domova důchodců. Ale i tak, dokud byla při síle, chodila se starat o zahradu. Možná právě díky udržovanému pozemku vila tak dlouho odolávala nezvaným hostům. Proč nikdo nemá o vilu a majetek zájem, proč nechávají vzácné a cenné věci chátrat, proč vilu nikdo nekoupí a proč ji vlastně ani nikdo neprodává? Jak to tak bývá, každé místo, okolo kterého se vznáší mnoho otázek a jen málo odpovědí, vyvolává v lidech sklony k fantazírování. A tak se začalo tvrdit, že důvodem je prokletí rodiny natolik silné, že se nikdo k místu nechce hlásit a nechávají ho netknuté napospas času. Lidé, žijící v okolí, prý vídají doktora, jak v nočních hodinách chodí znepokojeně po vile…

Bohužel místo v posledních letech vešlo ve známost natolik, že kdysi honosná vila se pod rukama vandalů a zlodějů mění na zničenou ruinu. Vše cenné již dávno zmizelo – knihy v drahé vazbě, originály obrazů, krabičky od šperků jsou prázdné a mizí i staré rodinné fotografie. A co nezmizelo, to je zničené. Útokům prozatím odolává jen klavír ve společenské místnosti, ale je jen otázkou na jak dlouho. Nejspíše zanikne společně s vilou, nad kterou se vznáší hrozba demolice.

_

_____________________________________________________________________________________________________________________________________________

Fotografie podléhají autorským právům a nesmí být jakkoliv použity bez souhlasu autora a bez uvedení odkazu www.opustenamista.cz

_